PROGRAM

·    V Senátu mohu zúročit své bohaté zkušenosti z dlouholeté praxe řemeslníka, podnikatele, zaměstnavatele. Drobné podnikání je starost a od státu si nezaslouží přísnější metr než velkopodnikání.

·     Senát dokáže uchránit naši zemi před zneužitím moci. Volíte konkrétního člověka, na kterého se pak můžete po šest let obracet se svými náměty i starostmi.

Ke kandidatuře mne postupně dovedla rostoucí obava o skutečnou demokracii a zachování svobod. Nejsou ničím samozřejmým. Poslední dobou hodně přemýšlím nad slovy Ronalda Reagana, varujícími, že „svoboda není nikdy od zániku dál než jednu generaci“. Zažil jsem nesvobodu a nechci, aby takovou zkušenost měly i mé a Vaše děti. Za vývoj naší vlasti cítím jako občan odpovědnost.

Hlavní zárukou principů demokracie je v naší zemi stále Ústava. Jsou v ní zakotveny pravomoci prezidenta, parlamentu, soudů. Senát dbá, aby všechny schvalované zákony byly v souladu s ní. Bez Senátu ani v samotné Ústavě nemůže být učiněna sebemenší změna. Senát je oproti Poslanecké sněmovně odolný vůči náhlým náladám a výkyvům – mění se totiž postupně, vždy jen třetina senátorů. Užitečnost Senátu je tak nejvýraznější v čase krizí. Při hlasování navíc máte jistotu, komu konkrétně hlas dáváte, jelikož volíte jediného člověka, nikoli celou kandidátku.

Probírání „velkých“ politických témat nesmí zastínit problémy každodenního života, zejména pak ty bolestné. Bolestné doslova. S násilím ze strany někoho blízkého, ktere se děje v utajení domova, se potýká více lidí, než se může zdát. Žen, dětí, starých lidí i mužů. Tvrdé nejsou jen rány na těle, ale i na duši. Jako kadeřník i jako manželský poradce jsem vyslechl příběhy týraných, kteří nevidí možnost úniku a pokud čin ohlásí, setkají se s necitlivým jednáním úřadů.  Jako senátor se chci této problematice věnovat a zasadit se nejen o tzv. nulovou toleranci, ale i o větší podporu obětem  a obecně lepší osvětu. Je to problém celé společnosti, nejen dotčených jednotlivců a jejich rodin.

Ústředním tématem mé kandidatury je ochrana a podpora řemeslníků, živnostníků a malých podnikatelů. Jelikož se řemeslem živím celý život, z vlastní zkušenosti vím, že to lidé těchto profesí nemají vůbec jednoduché. Politickou sílu však mají především ti „velcí“; a jejich převaha v současnosti závratně roste. Drobní živnostníci, zemědělci či maloobchodníci mají ztížené podmínky. Chci se jich zastávat a bojovat za jejich zájmy.

Řemeslu chybí mladí lidé. Zkušení odcházejí do důchodu a nebude donekonečna možné žádat je o výpomoc, kde si nová generace neví rady. Nemůžeme situaci svádět na to, že se mladým nechce; je třeba je nadchnout, podpořit a ocenit. Osobně se mladým učňům věnuji a snažím se je formou různých vzdělávacích činností pro jejich práci motivovat. Povzbudit je, aby řemeslu zůstali věrni i po ukončení studia. To ale nestačí. V Senátu mohu přispět tlakem na změnu systému.

Mohu se zasadit o lepší vzdělávání a průpravu. Hodlám též prosadit zavedení profesních komor v některých řemeslných odvětvích, a to po vzoru zemí, jež s tím mají dlouhodobě dobrou zkušenost (kupř. Francie). Profesní komory zaručují kvalitu práce samotné, přináší pocit  hrdosti na obor a podílejí se i na vzdělávání i soutěžení učňů. Jednotlivá odvětví se liší a každé má své specifické potřeby – zákonná úprava či vyhláška vhodná pro jeden obor není, ba ani nemusí být nutně dobrá pro jiný. Právě skrze profesní komory mohou odborníci snáze předávat své zkušenosti nastupujícím generacím i formulovat případné požadavky ohledně legislativy.

Život v různých koutech naší země není stejně snadný nebo stejně obtížný. Liší se potřeby velkých měst a příměstských oblastí i potřeby oblastí od center vzdálenějších – míst na periferiích krajů či v pohraničí. Podporu si zaslouží jedny i druhé.

Za 34 let života v Brně jsem k tomu městu přilnul, znám jeho problémy: nedostatek míst ve školkách a školách, potíže s nádražím i obchvatem a dopravou obecně… Mnohé z nich se netýkají jen Brňanů a nerozhoduje se o nich jen v Brně – to se týká zejména dopravního napojení na silniční i železniční síť pro cesty do různých míst republiky a také směrem na Rakousko, Německo a Polsko. Stavbu dálnic i železničních tratí je třeba řešit v součinnosti s řadou aktérů. Jako senátor chci spolupracovat s dalšími zákonodárci, aby konečná rozhodnutí byla co nejúčelnější.